Informace po akci
McKenzei kurz D 25 ZÁŘÍ
19 - 22.09.2025
Praha, Česko
Milé kolegyně a milí kolegové, děkuji vám za krásné hodnocení!!!
V příloze ještě zápis z pondělních kontrol a Iva (rameno) zatím hlásí, HADD se zlepšuje a cvik nebolí, ale zatím při 6. pacientovi při předvádění Klappova lezení se vyvolává bolest vč té baseline "ruky držení manžela", tj. moje doporučení - zkusit se vyhnout na přech dobu těmto agravačním faktorům a pokračovat v zavedeném cviku ZR v 90st, která na řadu jiných baselinu pomáhá.
A zde ještě malé shrnutí od AI, na otázku - co je ten jasný zdroj bolesti tendinopatie - tj. hledáme-li poranění struktury - které za to může?
Robin McKenzie opakovaně zdůrazňoval, že strukturální nález nelze automaticky považovat za zdroj bolesti. Podle něj je rozhodující klinická odpověď pacienta na opakované pohyby a zatížení, protože právě ta spolehlivě ukazuje, odkud bolest vychází a jak ji lze terapeuticky ovlivnit.
Současný výzkum u tendinopatií i dalších muskuloskeletálních obtíží tento přístup potvrzuje: zobrazovací nálezy a strukturální změny korelují s bolestí jen slabě, zatímco klinická reprodukovatelnost symptomů a jejich změna při specifickém zatížení jsou validnějšími indikátory skutečného zdroje bolesti.
McKenzie tedy již desítky let předjímal závěry, které dnes přináší vědecké studie – jeho důraz na klinickou odpověď a funkční testování se ukazuje jako nejen praktický, ale i vědecky podložený přístup.
A toto je souhrn od AI, než jsem se ho zeptala na McKenzie:
U tendinopatie se totiž dlouho předpokládalo, že bolest přímo souvisí s „poškozením“ či „degenerací“ šlachy. Výzkum posledních 20 let ale ukazuje, že vztah mezi strukturou a bolestí je velmi slabý.
Co se dnes považuje za ověřené:
- Bolest u tendinopatie nelze spolehlivě predikovat jen z nálezu na zobrazovacích metodách (USG, MRI). Můžeme najít degenerativní změny u lidí bez bolesti i naopak.
- Za nejvíce validní zdroj bolesti se považuje nervová inervace v oblasti šlachy a peritendinea (zejména nociceptivní vlákna ve vaskularizované části), spolu s mechanosenzitivními receptory reagujícími na zátěž.
- Existují důkazy, že neovaskularizace a nervový růst do šlachy korelují s bolestivostí, ale není to absolutní.
- Bolest má výraznou neurogenní a centrální složku – zahrnuje periferní senzitizaci, centrální modulaci a někdy i psychosociální faktory.
Závěr pro klinickou praxi: Strukturu (šlachu) můžeme označit za „zdroj“ bolesti jen tehdy, pokud je:
- klinicky reprodukovatelná při specifickém zatížení (např. provokační testy, funkční testy),
- současně v souladu s anamnézou a symptomatologií,
- a vyloučíme jiné možné zdroje (kloub, nerv, bursa).
Jinými slovy: u tendinopatie nelze bolest 100% připsat jen struktuře šlachy. Validní je spíše kombinace: klinické testy + obraz funkce + někdy podpořeno zobrazováním, ale vždy s vědomím, že strukturální nález ≠ bolest.
Mějte se všichni moc pěkně a někde, někdy zase na viděnou.
