McKenzie diagnostická metoda

Vyšetření

MDT používá ověřený postup vyšetření, kteří terapeutovi umožňují kategorizovat pacienta do jasných podskupin mechanických bolestí. V klasifikačním systému dle MDT rozlišujeme 3 podskupiny syndromů. Vyšetření poskytnout terapeutovi klasifikovat pacienty s podobnou mechanickou prezentací do těchto velmi dobře definovaných podskupin, které předurčují vyhovující léčebný postup. Stručně, derangement syndrom je popsán jako mechanická blokáda kloubu. Dysfunkční syndrom je definován jako bolest způsobená mechanickou deformovanou strukturální strukturálně poškozenou měkkou tkáň. U posturálního syndromu vzniká bolest z dlouhotrvajícího přetěžování zdravé tkáně v krajské pozici.

Po důkladném dotazování se pacienta, jak pohyby a pozice ovlivňující jeho symptom, je pacient požaduje, aby se hýbal v různých směrech. Také je instruován, aby dával terapeutovi pomoci respektovat o tom, jaký efekt tyto oblíbené pohyby mají. U pacientů s bolestí páteře se v 50 - 70 % objevují objevující se rychlé změny. Vše, co na tom, jak dlouho již mají potíže, mají. MDT také definuje pojem centralizace, což znamená přesun bolesti z distální do blízké oblasti. Centralizace se objevuje jako výsledek cvičení ve specifickém směru. Pokud je vhodný pohyb dále opakuje, může se bolest přesunout až ke středu páteře. V mnoha tzv.„Peer review studies“ (pozn.peer review = proces hodnocení autorských vědeckých prací, výzkumu nebo myšlenek jiných lidí, kteří jsou experti ve stejné oblasti) se ukazuje, že u pacientů, ^1,2 .

Společně s centralizovaným přechodem k postupnému zvyšování rozsahu pohybu. Centralizace fenoménu se vyskytuje pouze u syndromu derangementu, který je v MDT nejběžnějším syndromem u pacientů s bolestí páteře.

Důležitým výstupem vyšetření je, že terapeuti, kteří jsou dobře v MDT trénováni, mohou rozpoznat pacienty s abnormalitami, které vylučují mechanickou terapii. Tito pacienti tak mohou být ihned odeslat k dalšímu vyšetření u většiny specialistů. 

Odkazy na literaturu:

1. Werneke a kol., 1999, 2005, 2008
2. Květen a Aina 2012

Klasifikace - Diagnostika

Liečby jsou klasifikovány jako 

1. derangementu syndrom
2. dysfunkční syndrom
3. posturální syndrom
4. jiné  - v rámci skupiny „jiné“ rozlišujeme několik specifických podskupin

Všechny tři syndromy, včetně podskupin v rámci kategorie „jiné“, mají jasně formulované klinické funkční definice, které poskytují jejich snadnou identifikaci.

Každý syndrom je následně léčebným procesem ovlivněn s ohledem na jeho specifickou povahu samostatnými procedurami, které zahrnují opakované pohyby a udržované pozice. MDT je ​​komplexní klasifikační systém. Jedna malá skupina pacientů nemůže být klasifikována do žádného ze tří syndromů, ale jen do skupiny „jiné“, která zahrnuje závažné patologie, nemechanické příčiny, chronickou bolest atd.

Vyšetřování a terapie se odvíjí od subjektivních pocitů pacienta a našeho objektivního zhodnocení. Mnoho terapeutů může pojmenovat, že subjektivní vyšetření může zkreslovat vyšetření a následnou terapii. Tato námitka je možná, ale pokud s touto metodou pracujete delší čas, vždy dojdete ke stejnému výsledku ohodnocení, protože se naučíte klást správné otázky. Odpovídá-li danému pacientovi syndromu, tak vždy dojdete k identickému nebo alespoň podobnému popisu jednotlivých syndromů, tak jak je popsal Robin McKenzie.

Léčba

Jedním z nich je klasifikován pacient do jednoho ze tří syndromů, což může být předepsaná vhodná léčba.

1. U derangement syndromu cvičí pacienta ve směru, ve kterém máme k centralizaci obtíží, případně ve kterém je docíleno snížení stávající intenzity symptomů.
2. U dysfunkčního syndromu je předepsáno takové cvičení, ve kterém je bolest ve vhodném poměru produkována. Je dokázáno, že tímto způsobem cvičení, je-li aplikováno po dlouhou dobu, dlouhodobě k remodelingu strukturálně změněno měkké tkáně.
3. U posturálního syndromu si pacient osvojuje pozici, kterou udržují klouby v příznivém nastavení. Vyhnete se tak dlouhodobému napínání tkání v krajním rozsahu.

McKenzie systém péče klade důraz na vzdělání pacienta a jeho aktivní zapojení do léčebného procesu. Aby byli povzbuzováni k tomu, aby se léčili sami a přebírali za svou léčbou plnou zodpovědnost. Z tohoto důvodu se primárně k léčbě využívá síly, které vykonává (generuje) pacient sám. Pokud jsou tyto síly nedostatečné, mohou být doplněny terapeutickými zásahy (např. Mobilizací).

McKenzieho rozdělení syndromů podle bolestivých příznaků, které umožňují pacientovi pochopit významnou úlohu cvičení, protože během vyšetřování a vlastní terapie si přesně uvědomuje, kterým pohybem se jeho příznaky zhoršují a kterým se zase zlepšují. Vlastním poznáním je pacient schopen se aktivně zapojit do terapie, protože přesně dokáže pochopit, co který cvik ovlivňuje. Vlastní terapie je pacient srozumitelná svou jednoduchostí opakováním jednoho až dvou cviků v pravidelných intervalech. Tato terapie se provádí pouze tak dlouho, dokud se neodstraní bolestivé příznaky a omezený rozsah pohybu. Během terapie je pacient instruován, jak zvládnout a zlepšit své denní aktivity, pohybové stereotypy.

Prevence

Stačí se naučit, jak si mohou pomoci sami za použití specifických pohybů a pozic, stejné postupy mohou být k dispozici k prevenci recidivy. Toto je velmi důležité, protože z výzkumu vyplývá, že zejména bolest páteře má tendenci se často vracet, často se stoupající intenzitou a závažností potíží. Předcházení potíží je tak mnohem důležitější než poskytování krátkodobých úlev od bolesti za pomocí pasivních procedur.